Shedding (3) – Můžete vstřebat lipidové nanočástice z kontaktu s očkovanou osobou?
PIERRE KORY, MD, MPA, 1. listopadu 2023
V této části se zabývám všemi cestami, kterými mohou nanočástice mRNA vakcín vstoupit do lidského těla... a snadností, s jakou tak činí. Nejvíce znepokojující je vdechnutí.
V tomto příspěvku se budu zabývat způsoby, jakými se mohou syntetické lipidové nanočástice (LNP), používané v mRNA vakcínách proti Covidu (a také přírodní LNP zvané exozomy), vstřebávat do těla.
Nejprve shrnutí údajů uvedených v mých prvních dvou příspěvcích zde a zde:
mRNA vakcíny proti Covidu splňují regulační definici produktu genové terapie.
Produkty genové terapie musí projít studiemi vylučování u zvířat i u lidí (ty druhé nebyly provedeny a výsledky těch prvních společnost Pfizer nezveřejnila).
Studie vylučování jsou vyžadovány, protože mRNA je do buňky dodávána prostřednictvím lipidových nanočástic a LNP jsou v těle široce rozšířeny.
Pfizer výslovně vyloučil subjekty, které by mohly být v těsné blízkosti subjektu studie, který již vakcínu dostal.
Přípravek pro genovou terapii s názvem Luxterna má na příbalovém letáku upozornění, že přípravek může být vylučován slzami a nosním sekretem.
Kde je důkaz, že LNP z očkovaných lidí mohou být přeneseny do našeho těla a následně se do něj dostat? Z tohoto přehledu nanočástic (tj. LNP /exozomů) vyplývá, že:
Co se týče expozice lidí NPs, mohou se do těla dostat vdechnutím, požitím, vstřebáním kůží, injekcí nebo implantací. Zajímavé je také to, že příjem NP může být úmyslný nebo neúmyslný.
Neúmyslné? Z článku: "Některé expozice jsou neúmyslné, například plicní inhalace NP v prostředí nebo ve výrobních závodech."
Tento obrázek znázorňuje různé cesty absorpce a šíření v těle:
Obrázek 1. Schéma různých cest expozice nanočásticím u člověka (l) kůže, (II) inhalace, (III) látka, (VI) intravenózní injekce, (V) příjem potravy, (VI) příjem vody, (VII) gastrointestinální trakt, (VIII) lymfa, (IX) kostní dřeň, (X) mateřské mléko, (XI) placenta, (XII) ledviny, (XIII) svaly, (XIV) játra a (XV) slezina.
Zde se nacházíme: syntetické LNP, jako jsou vakcíny proti Covidu, obsahují modifikovanou mRNA. Přirozené exozomy mohou přijímat uvolněnou modifikovanou mRNA i protein hrotu. LNP a exozomy se široce distribuují po celém těle. Mohou se však z těla uvolňovat? Pokud se uvolní prostřednictvím tělesných tekutin nebo vydechovaného dechu, mohou je pak absorbovat ostatní, kteří jsou těmto tekutinám /výparům vystaveni?
Velkou obavu vzbuzuje skutečnost, že tato studie zjistila, že mRNA vakcíny je přítomna od prvního dne a přetrvává v krevním oběhu nejméně 2 týdny po injekci; její koncentrace začíná klesat po 4 dnech. Všimněte si, že je to mnohem déle, než tvrdili výrobci na základě krátkých studií na potkanech.
Ze závěru studie:
Závěrem lze říci, že jsme prokázali, že mRNA vakcíny BNT162b2 zůstává v systémovém oběhu očkovaných jedinců nejméně 2 týdny, během nichž si pravděpodobně zachovává schopnost indukovat expresi S-proteinu v citlivých buňkách a tkáních.
mRNA tedy může zůstat v krvi až dva týdny. Z mých nyní již téměř dvouletých klinických zkušeností s léčbou Long Vax i Long Covid je však zřejmé, že vzhledem k závažné patogenitě a toxicitě je nejvíce znepokojující spike protein.
Začněme tím, co víme o distribuci spike proteinu do orgánů a tělních tekutin (to by bylo nutné, abychom podpořili skutečnost, že může dojít k vylučování):
V červenci roku 2021 bylo na stránce webu Společnosti pro infekční nemoci v Americe uvedeno, že životnost hrotu v krevním řečišti je "neznámá a může být několik týdnů". Tato stránka již neexistuje. Důvodem může být zveřejnění četných studií, které ukazují nejen široké rozšíření, ale také přetrvávání spike proteinu v těle:
Tento výzkumný tým například uvedl, že spike protein přetrvává dlouhou dobu ve volné formě: spike protein v plné délce je detekován až do 15. dne s maximem 62 pg/ml. Po 2. dávce již není volný spike detekován, protože byl vázán na protilátky (studie však nehledala imunitní komplexy protilátka–spike).
Jiná studie zjistila, že mRNA očkování a translace mRNA vyvolává produkci exozomů nesoucích spike protein a cirkulujících v krvi 14 dní po injekci a až 4 měsíce poté.
Jiná skupina podobně zjistila, že koncentrace proteinu spike se v krvi po očkování rychle zvyšuje (během 1 až 3 dnů) a přetrvává v krevním oběhu déle než týden. Ačkoli uvádějí, že se spike zcela vyloučí do 1 měsíce, nedávno publikovaná studie, která se zabývala mnohem pečlivěji, zjistila, že spike protein cirkuluje v krvi až 187 dní po očkování (poté testování ukončili a svou studii ukončili).
V přehledovém článku Parryho a spol. o "spikeopatii" uvádějí tabulku shrnující přetrvávání různých vakcinačních produktů v různých orgánech, jako je tomu níže vlevo dole (obrázek převzat z přehledu článku Williama Makise na jeho Substacku s názvem Covid Intel):
Klinických a patologických důkazů je také mnoho: v kazuistice o pitvě provedené u muže, který zemřel na multifokální nekrotizující encefalitidu tři týdny po očkování, byl nalezen vakcínový spike v mnoha orgánech (srdce, mozek, svaly, zárodečná centra atd.). Dále zdůraznili nález vysokých koncentrací ve stěnách kapilár.
V této zprávě na mě vyskočila jedna věta: "Rodina zemřelého si vyžádala pitvu kvůli nejednoznačným klinickým příznakům před smrtí." To je pravda.
Přesně takovou populaci pacientů pitval tým patologů pod vedením staršího německého patologa Arne Burkharta (bohužel nedávno zemřel, ale mnozí z nás, kovidových disidentů, s ním spoluúčinkovali na konferencích – byl to skvělý, odvážný a laskavý člověk).
Vězte, že abyste mohli při pitvě stanovit vakcínu jako příčinu smrti, musíte použít speciální barvení, abyste identifikovali bílkovinu hrotu usazenou v orgánech nebo cévách, což téměř všichni "systémoví" koronerové na celém světě NEUDĚLALI. Jak řekl nezávislý patolog Ryan Cole, "nemůžete najít to, co nehledáte". Všem nám, kovidovým "disidentům", bylo jasné, že od samého počátku existovala koordinovaná, globální snaha vyhnout se hledání diseminovaného proteinu spike v tělech zemřelých.
Proto jsou zjištění Burkhartova týmu tak alarmující (a cenzurovaná). Začali systematicky provádět pitvy "druhého názoru", při nichž se barví na přítomnost spike proteinu u lidí, kteří zemřeli v případech, kdy byla rodina přesvědčena, že příčinou byla vakcína (a primární koroner tato speciální barvení neprovedl).
Ačkoli dosud nepublikoval, prezentoval jejich výsledky na několika pozvaných přednáškách. Uvedl, že z prvních 50 provedených pitev bylo v 80% případů, kdy rodina měla podezření, že příčinou úmrtí byla vakcína, jako bezprostřední příčina smrti určeno poškození orgánů vyvolané spike proteinem.
V této přednášce Burkhart ukázal diapozitivy řádně obarvených tkání, které prokazovaly nejen rozsáhlé rozšíření spike proteinu, ale také rozsáhlé poškození tkání a cév způsobené spike (tj. cévních stěn, srdečního svalu, mozkové tkáně, ledvin atd.).
V nedávné době provedla další skupina veřejně vystupujících vědců "disidentů", včetně Petera McCullougha, Harveyho Rische, Marka Trozziho a dalších, systematický přehled pitev, při nichž byl spike protein obarven. Bylo zjištěno, že hrot byl příčinou smrti v 74% případů. Není překvapením, že článek byl téměř okamžitě stažen z... preprintového serveru. Prostě to nepřestává.
Takže LNP, nahá mRNA, nahý hrot a exozomy obsahující hrot se šíří v krevním řečišti a do tkání až 187 dní od očkování (vězte, že to není limit, je to jen nejdelší doba, po kterou pacienta sledovali). Šíření spike proteinu může způsobit obrovské poškození orgánů vedoucí až ke smrti.
Nyní, jsou vakcinační produkty obsahující exozomy /LNP schopny přenosu ("vylučování") a následného vstřebání těly neočkovaných osob při kontaktu s čerstvě očkovanými osobami? V tomto článku se uvádí:
... "tyto ultrajemné částice jsou schopny pronikat do těla kožními póry, oslabenými tkáněmi, injekčně, čichem, dýchacími a střevními cestami. Tyto cesty příjmu NP mohou být úmyslné nebo neúmyslné. Jejich vstup může vést k různým diverzifikovaným nežádoucím biologickým účinkům. Dokud se neobjeví jasnější představa, omezené dostupné údaje naznačují, že při potenciální expozici NP je třeba dbát zvýšené opatrnosti.
Tyto nanočástice pravděpodobně zvyšují zbytečné nekonečné toxikologické účinky na zvířata a životní prostředí; ačkoli jejich toxikologické účinky spojené s expozicí člověka nejsou dosud známy.
Na základě výše uvedeného je opět zřejmé, že my lidé opět rozšiřujeme nové technologie, aniž bychom plně chápali jejich rizika.
Existuje velké a stále rostoucí množství výzkumů v oblasti vývoje rychle rostoucího množství "LNP nanočásticových terapií" (tj. využití LNP k doručování léčiv a/nebo nápravných genů). Při přehledu těchto studií je rychle zřejmé, že LNP lze do těla dopravit mnoha cestami a úspěšně ovlivnit biologickou aktivitu (tj. potvrdily úspěšný dopad na biologickou aktivitu měřením produkce požadovaného genového produktu a/nebo terapeutického účinku nákladu léčiva nebo dosažení imunitní odpovědi při pokusech s nanočásticovými vakcínami).
V současné době byly terapeutické nanočástice úspěšně podávány transkutánně (zde, zde a zde), transdermálně, transfolikulárně, intranazálně, inhalací a následně vylučovány močí, stolicí, slinami, mateřským mlékem, vydechovaným dechem a potem. Ohledně toho posledního Banounová upozorňuje:
Nešťastné na tom je, že bylo zaznamenáno zvýšené pocení po vakcíně proti COVIDu [33] a lidé, kteří vakcínu dostali, si stěžovali na zvýšené pocení, zejména v noci [34].
Pokud jde o vstřebávání nosem, můj blízký kolega, který je klinickým odborníkem na exozomovou terapii, uvedl případ rychlého návratu čichu po intranazálním podání exozomů vylučovaných kmenovými buňkami získanými z pupečníkové krve.
V původním návrhu tohoto příspěvku jsem se příliš dlouze, ale podrobně zabýval studiemi, které stojí za každou z výše uvedených cest přenosu, následně jsem se rozhodl zaměřit téměř výhradně na vědecké poznatky o respiračním (inhalačním) přenosu LNP. Proč jsem to udělal?
Ze dvou důvodů; prvním je, že ačkoli se LNP /exozomy mohou vstřebávat všemi výše uvedenými cestami, v každé studii nebo příkladu výzkumníci léčili terapeutickými dávkami a/nebo používali k tomu určené aplikátory (koncentrované tekutiny, krémy nebo rozprašovače obsahující LNP).
Dříve jsem si tedy myslel, že je pochybné, že by v běžném, každodenním, společenském životě mohlo dojít k dostatečné výměně tělních tekutin mezi očkovaným a neočkovaným mimo pohlavní styk, líbání (sliny) nebo nahromaděné výpary vydechovaného dechu v těsné blízkosti.
Přestože neexistuje žádná studie o sexuálním přenosu /vylučování, v 7. části tohoto seriálu uvádím dva příklady typických nežádoucích účinků vakcíny, které se projevily po jedné z forem sexuálního styku. Ačkoli jsem 7. část kvůli jejich citlivé povaze umístil za placenou stěnu, v 6. a 8. části uvádím více než dvě desítky klinických popisů případů vylučování jak z naší praxe, tak od lidí, kteří mi napsali nebo napsali do sekce komentářů. Dva z nich popisují příznaky a/nebo fokální modřiny, které se objevily na končetině, jež se na delší dobu ocitla v blízkosti končetiny očkované osoby. Takže nakonec nevím, zda existují nějaké hranice přenosu.
Proto se domnívám, že na základě našich klinických pozorování a léčby "poranění" způsobených vylučováním by primární (ale ne jedinou) cestou přenosu byly plíce (tj. vdechnutí vydechovaného dechu očkované osoby, který obsahuje volný hrot /volnou mRNA a/nebo přírodní nebo syntetické LNP /exozomy obsahující hrot nebo mRNA).
VSTŘEBÁVÁNÍ INHALACÍ
Zjištění v tomto článku z roku 2005 jsou podle mého názoru děsivá:
Při inhalaci se specifické velikosti NSP (nanočástice, tj. LNP /exozomy) účinně ukládají difuzními mechanismy ve všech oblastech dýchacího traktu. Malá velikost usnadňuje vychytávání v buňkách a transcytózu přes epitelové a endotelové buňky do krevního a lymfatického oběhu, aby se dostaly do potenciálně citlivých cílových míst, jako je kostní dřeň, lymfatické uzliny, slezina a srdce.
Tato randomizovaná, dvojitě zaslepená kontrolovaná studie v časopise The Lancet zjistila, že u lidí nanočástice s lipozomální DNA pro genovou terapii podávané lokálně nebulizací transfekovaly buňky dýchacích cest. To bylo potvrzeno tím, že u takto léčených pacientů s cystickou fibrózou došlo ke stabilizaci plicních funkcí, zatímco u skupiny s placebem došlo k jejich poklesu.
Tato studie tedy zjistila, že DNA uzavřená v LNP se integrovala a stala se aktivní v příjemci. Opět platí, že LNP byly rozprašovány pomocí terapeuticky dostatečné dávky, která nemusí napodobovat reálná rizika. Rozhodně však tuto možnost nevylučuje.
Klinické studie prevence chřipky prokázaly účinnost a bezpečnost inhalačních mRNA vakcín:
Výše uvedená práce uvádí, že holá mRNA nebo mRNA obalená lipidovými částicemi (zejména na bázi PEG, jako je tomu u mRNA vakcín proti COVIDu), je schopna inhalace v aerosolu a transfekce plicních epiteliálních buněk.
V neposlední řadě se zkoumají extracelulární vezikuly při inhalaci (probíhající studie proti Alzheimerově chorobě).
A konečně, od Banounové:
Nebulizace exozomů pro inhalační terapii byla testována proti COVIDu-19. Probíhají klinické studie, jejichž cílem je podávat aerosolové antivirové terapie v EV u COVIDu-19. V současné době probíhá více než šedesát klinických studií zaměřených na zkoumání účinků MSC (mezenchymálních kmenových buněk) a EV (obsahujících tyto MSC) u pacientů s COVID-19. Byla dokončena klinická studie fáze 1, která hodnotí bezpečnost a účinnost inhalačních exozomů odvozených z MSC pro léčbu pneumonie COVIDu-19.
V tomto bodě mého hlubokého ponoru do vylučování považuji výše uvedené návrhy za šílené – pokud se nenacházíme v hermeticky uzavřené místnosti nebo nenosíme respirátor P100 (filtruje vůbec nanočástice?), každý, kdo si podá vakcínu s aerosolem nanočástic nebo se nachází v její blízkosti, nevědomky obdrží "vakcínu".
Také tato studie uvádí 3 klinické studie, které jako způsob podání použily aerosol. V roce 2022 tato studie ukázala, že exozomy byly účinné prostřednictvím nebulizační terapie u pacientů s COVIDem-19:
Podobně jsme v naší soukromé praxi specializující se jak na léčbu syndromů poškození způsobených mRNA vakcínou proti Covidu (Long Vax), spolu s mým partnerem Scottem Marslandem léčili vybranou skupinu (obecně refrakterních) pacientů exozomy získanými z kmenových buněk podávanými prostřednictvím nebulizátoru, intranazálního spreje a intravenózně. Vzhledem k tomu, že jsme použili více cest současně, nemůžeme klinicky rozlišit, která z nich měla největší účinek.
Je důležité poznamenat, že mRNA vakcíny proti Covidu byly podávány injekčně, nikoliv inhalačně. To představuje vyšší riziko přenosu mRNA a/nebo DNA vzhledem k množství mRNA, které bylo vpravenou injekční cestou. Od Banounové:
"V porovnání s cirkulací viru při přirozené infekci se vstřikuje obrovské množství mRNA: podle profesora Jeana-Michela Claverieho [27] 7 až 10krát více.").
Nyní pravděpodobně není vhodná doba na to, abychom připomínali plasmidy DNA kontaminující lahvičky.
Odkazy na všechny ostatní již aktivní příspěvky v této sérii jsou níže.
překlad: Takumi Azadi –> https://tinyurl.com/yxxk3y9a
“Shedding” Part 1 – "Vylučování" složek a produktů mRNA vakcíny proti Covidu z očkovaných na neočkované (CZ překlad)
“Shedding” Part 2 – Biodistribuční a vylučovací potenciál mRNA očkovacích látek proti Covidu (CZ překlad)
“Shedding” Part 3 – Můžete vstřebat lipidové nanočástice z kontaktu s očkovanou osobou? (CZ překlad)
“Shedding” Part 4 – Důkaz přenosu složek mRNA vakcíny proti Covidu placentou a mateřským mlékem
"Shedding" Part 5 – Důkazy o tom, že vylučování způsobuje onemocnění u jiných osob
“Shedding" Part 6 – Klinické kazuistiky popisující fenomén vylučování u pacientů kliniky Leading Edge Clinic
“Shedding” Part 7 – Vylučování pohlavním stykem: Klinická hlášení
“Shedding” Part 8 - Záplava klinických zpráv